Ctít záměr původního stavitele a přitom dbát na perfektní funkčnost je ve varhanářství nejnáročnější

Už brzy se v kostele sv. Máří Magdalény v Deštném uprostřed Orlických hor rozezní unikátní varhany, jimž vrátil život Dalibor Michek.

Když mezinárodně uznávaný mistr vypráví o nástrojích přímo ve svém "varhanářském království" na Vysočině, je to zážitek naprosto mimořádný pro varhaníka i pro laika.

Před nedávnem jste dokončil restaurování památkově chráněného nástroje z kostela Máří Magdalény v Deštném. Čím je tento jednomanuálový nástroj výjimečný, že se dostal na seznam památek?

Třírejstříkový positiv byl postaven Franzem Fingerem z Kunčiny Vsi pro filiální kapli Panny Marie v Dříši a později přenesen do Deštného v Orlických horách. Jedná se o jediný dochovaný Fingerův nástroj, jehož kvalita je poměrně vysoká.

Varhanní pozitiv byl ve velmi zuboženém stavu. Setkáváte se často s takovou situací?

Mnohdy je nálezový stav ještě daleko horší, jedná se doslova o vraky nástrojů tak cenných, že by v opravdu civilisované zemi něco takového bylo možné jen stěží, spíš vůbec. Příčinou je nevzdělanost, nezájem a pokřivený vztah mnohých lidí i úřadů k církvím, v jejichž kostelích varhany obvykle stojí. Šance tento smutný stav změnit záleží na vývoji celé společnosti, který si navzdory hluboké skepsi netroufám odhadnout. Naděje, jak víme, umírá předposlední.

Ctíte při opravě styl a záměr původního stavitele?

Tento požadavek je zásadní, zároveň však musí být restaurovaný nástroj perfektně funkční po stránce mechanické i zvukové, čehož lze mnohdy dosáhnout jenom korekcemi práce autora samotného. Splnění obého bývá tedy svízelné a delikátní a je v našem řemesle vlastně tím nejnáročnějším.

Jak moc musí být v tom kterém případě čtvereček kulatý, nelze často rozhodnout jen na základě uznávaných zásad a obvyklých postupů a je třeba brát v úvahu údaje o daném nástroji získané včetně výsledků srovnávacího průzkumu a názorů kvalifikovaných organologů. Velkou roli tu samozřejmě hraje i zkušenost a z ní plynoucí představa, jak má to či ono vypadat.

Varhanářství zahrnuje mnoho oborů a činností. Z jakých odvětví musíte mít znalosti, abyste nástroj kompletně špičkově restauroval?

Restaurování varhan sestává z mnoha disciplín navzájem vzdálených. Nástroj se vyvíjel zejména podle potřeb liturgických, jeho využívání koncertní nastalo až poměrně nedávno. Je tedy třeba znát přinejmenším základy evropských dějin církevních i obecně politických nejméně od poloviny sedmnáctého století, kdy v našich zemích počal největšího rozkvět varhanní kultury, jakož i vývoj uměleckých slohů a dějiny hudby s nimi související. Tím vším byly varhany formovány po staletí, a kromě odlišných požadavků hudebně estetických, jež se lišily i regionálně, docházelo také ke změnám technickým, zejména se vznikem nových systémů traktur a rozšiřování pomocných zařízení.

Řemeslná stránka práce předpokládá - velmi stručně řečeno - práci s kovem, se dřevem a způsoby jeho konservace a zpevňování, konstrukci dílů stroje i skříně, intonaci a ladění píšťal a mnohé další. Naštěstí se mohu spolehnout na specialisty, jimž některé tyto práce zadávám. Těžko je člověku samotnému.

Jste mistrem svého oboru. V roce 2008 jste se stal členem nejprestižnější varhanářské organizace ISO - co pro vás znamená členství v této vybrané společnosti?

U nás nic. V zahraničí znamená řádné členství respekt a otvírá dveře.

 

zdroj novinky.cz

Přihlášení / registrace

registrace / zapomenuté heslo